SHETLANDSKÝ DENÍK

Tento článek je v průběhu závodu aktualizován.

Tak. Včera jsem byl trochu líný, proto vám teď dlužím rovnou dvojitou porci úmorného povídání. Na začátek musím podotknout, že moje domněnky a odhady nemůžete brát vůbec vážně, protože nevychází. Včera vlny nebyly a dnes se na vodu šlo hned od rána. Ale pěkně postupně.

Když jsme včera – zatažený den, při snídani tu pršelo – vyrazili na vodu, žádné větrné přivítání se nedostavilo. Ploužili jsme se k přes tři kilometry vzdálenému startu (to není můj odhad, ale vzdálenost z internetových map). Když tak „jedeme“, ukazuje mi náhle Kuba, že máme u levého lemu spinakru dvě podélné díry. Později se domýšlíme, že se jedná o následek úterního zvržení. Sháníme nějakou pásku, tu nám půjčuje Roman (na břehu pak přes to šla spinakrovka).

Moc nefouká, trať se nedá postavit, vyrážíme s Járou na výlet k nedalekému plovoucímu jeřábu, největšímu na světě, jak táta zjistil (hledejte Thialf Heerema, pokud by vás zajímal). Nejprve jednou, a pak když se přiblížila startovka i podruhé, to se odvažujeme připlout na vzdálenost několika desítek metrů.

Rozhodčí se rozhodl vyzkoušet vítr, který nebyl nijak zvlášť silný, a jal se stavět trať. Když byly značky rozmístěny a asi netrvalo dlouho do vytažení oranžové vlajky (tzn. čtyři minuty do vyzývacího znamení), vítr se stočil o devadesát stupňů a po chvíli přišel z úplně druhé strany – ten den jsme si „užili“ vítr ze všech směrů. Ještě nějakou dobu se vozíme tam a zpátky pod zamračenou oblohou, spustí se déšť, intenzivnější než první dva, jež nás na vodě stihly. To toho má po třech hodinách na vodě už i rozhodčí dost a vytahuje odklad na příští den. Domů nás musejí tahat čluny.

Večer se účastníme prezentace mistrovství na příští rok ve Walesu v Pwllheli (vyslovuj asi jako P-feli; my jsme si to počeštili na Piheli). Ze současných fireballistů jsme tam už byli v roce 2007 na MS cadetů já, Řáno s Míšou, Viktor Tkadlec a Fialové; myslím, že všichni by vám to vřele doporučili, a já budu mezi prvními. (Info na www.fireballworlds2015.com)

Dneska ráno, jak už jsem psal, moc nefoukalo. Na poslední dvojstraně místních Timesů jsme si přečetli článek o závodech od Cormaca Bradleyho. Nechali jsme se ukolébat zdánlivě nepříznivými podmínkami a čtveřička já, Kubové a Jára vyrážela k lodím jednu hodinu před plánovaným startem v 11 (posunut vyhláškou, protože se včera nejezdilo). Přijeli jsme na místo, a co nevidíme: vytažené plachty, lidé v sucháčích a neoprenech, odplouvající lodě. Takže odklad asi nebude. Urychleně se převlékáme, ostrojujeme lodě a jako poslední dva opozdilci se pouštíme z přístavu krátce před 10:30. Fouká slabý střední, který během dne zesiluje až k 7 m/s.

Start probíhá chvilku po 11. Nás se snaží hlídat Angličan, který se ve výsledcích držel o dva body před námi – hlavní soupeř. Marná snaha, na startu jsme ho zakryli a odjeli. Pozdní příjezd nám prospěl rozhodně více než Járovi – nahoře točíme třetí, on snad někde osm až deset. První se jel karusel. Místo jsme uhájili a druhou stoupačku si lodě za námi hlídali. Na raumy se na nás dotáhli Irové a dalo zabrat nepustit je před sebe, navíc hned za ně se propracoval náš anglický sok. Třetí stoupačka tak byla zajímavá, ale podařilo se nám uhájit trojku a na dolní bójce o pár metrů rovněž. Do cíle jsme to už dovezli. Jára si připsal svůj nejméně povedený dojezd v závodě – osmičku. Ondra šestnáct, Roman dvacet jedna.

Při druhém startu jsme si vybrali dnešní smůlu. Poněvadž byly všechny dnešní starty na černou, první pokus při druhé rozjížďce všeobecně odvolaný a my první v lajně, která vyjela u lodě, následoval trest v podobě BFD. Jára pod námi – mimo spousty dalších – byl ušetřen. Trest však neminul našeho soupeře, což nám rozhodně nevadilo, a odsouzeni k hodině bezvýznamné studené plavby byli i Roman s Hankou.

Druhý pokus byl úspěšný a první stoupačka se z našich povedla zejména Ondrovi s Kájou. Nahoře točili šestí. Tady mi dovolte shrnout naši konverzaci s Ondrou po první rozjížďce. O: „Kde vychází stoupačka?“ J: „Hodně se to stáčí zprava, takže hlavně využít každého stočení zleva k přistoupnutí. Start víc u lodě a otočit doprava.“ Ondra pak udělal úplný opak a takhle to dopadlo. Vítr se totiž nechoval tak, jak se choval při stejném směru na mistrovství Shetland před týdnem. Jára se motal zase kolem desátého místa. Ondra se na první spinakr udržel, na druhé stoupačce ho vzali lídři závodu po šesti rozjížďkách Burge s Wagstaffem, kterým se dnes vůbec nedařilo a pohybovali se nížeji v poli než obvykle, a ve třetí stoupačce ještě Jára. Přesto z toho v cíli upletli nádhernou osmičku a o místo vylepšili své zdejší maximum.

Do třetí a úplně poslední rozjížďky změnili rozhodčí trať, takže jsme začínali bočáky. Angličan si nás hlídal a po startu nás měl pod kontrolou. Nevydržel však výlet doleva a otočil dřív. To nám stačilo, abychom na bóji byli na pátém místě, hned několik lodí před ním. Brzy jsme předjeli místní posádku na čtvrtém (která si stejně připsala BFD) a čtvrté hlídali až do závěru třetí stoupačky. Protože jsme byli s „naším“ Angličanem na shodu, ač vyhranou, potřebovali jsme ho hlavně udržet za sebou, a tak jsme malinko obětovali výsledek v rozjížďce celkovému (kolikrát už bych točil doprava, ale ne, museli jsme to vydržet). Nahoře jsme se sešli s Járou a Burgem. Z tohoto setkání jsme vyšli jako úplní poražení a spadli na šesté místo. Před koncem druhého, závěrečného bočáku jsme se ještě pokusili dohnat Járu, ale nešlo to. Angličan dokončil o potřebné místo za námi, takže jsme se mohli radovat z celkové šesté příčky.

Jára skončil ve výsledku pátý s odstupem za čtvrtými Iry a náskokem před námi. Ondra dojel v poslední rozjížďce třináctý a toto místo mu patří také celkově. Roman s Hankou se posunuli o jedno místo vpřed na dvaadvacáté.

Po sedmé hodině proběhlo slavnostní vyhlášení v místním hudebním sále v areálu s kinem. Mistry Evropy se stali Tom Gillard a Richard Anderton. Druhé místo obsadili Matt Burge a Richard Wagstaff. Třetí skončili Dave Wade a Tim Hartley. Všechny tři posádky reprezentují Anglii. Jára s Kubou dostali „lodičku“ za páté místo a já jsem ji získal pro nejlepšího kormidelníka pod 25 let (nebylo to na posádky, ale rozdělené na kormidelníka a kosatníka, Kubu v té kategorii předčil Ir ze čtvrtého místa).

Nakládání lodí jsme odložili na zítra. Měla by také v jednu hodinu proběhnout očekávaná prohlídka (nikoli projížďka, to jsem si zas něco vymyslel) Lifeboatu. Trajekt nám jede v 7 večer. Brňáci tu ještě den zůstávají na turistiku. Švýcarské lodě shazujeme někde v Německu a plánovaný příjezd do Česka je na pondělní odpoledne.

Ačkoli tomu nebudou rozumět a asi to ani nebudou číst, chtěl bych poděkovat místním za příjemný a kvalitně zorganizovaný závod. Mají tu nádhernou zemi, kterou rozhodně stojí zato navštívit. Dále bych chtěl poděkovat svým českým kolegům tady na Shetlandech, kteří náš pobyt a cestu sem zorganizovali. Já jsem se totiž víceméně pouze vezl na vlně jejich práce a starosti se zařizováním neměl téměř žádné.

Závěrem – protože závod je odjetý a cesta domů už nikoho zajímat nebude – doufám, že vám mé zpravodajství dělalo radost a že se mi podařilo zachytit, jak se tady máme a jak se nám zde líbí. Těšíme se za vámi, ale vím, že stálý vítr 7 m/s, ve kterém jsme se vraceli na břeh, kdy byl Kuba v plné hrazdě, já jsem měl zaseknutou plachtu a nepracoval s ní, jenom reagoval na drobné výchylky ve větru kormidlem, a přesto byla loď dokonale v rovině, už nějakou dobu zase nezažiju.

Jirka, 1.8.

Včera jsme byli tři hodiny na vodě, ale v chabých podmínkách se nic neodjelo. Dnes taky nefouká; start měl být v 11 hodin, ale s velkoiu pravděpodobností bude odklad.

Jirka, 1.8.

Dneska jsme si užívali volného dne. Poprvé se nám představilo ostrovní počasí – velmi větrno a ráno rovněž déšť. Všichni závodníci mimo Járu jsme vyrazili na jih do Sumburghu, který již v předešlých dnech navštívil doprovod. Prohlédli jsme si nejjižnější maják Mainlandu a pozorovali útesy rozličných tvarů plné ptáků.

Odpoledne jsme se chtěli vypravit na projížďku místním záchranným člunem – Lifeboatem, uvázaným na mole hned u lodí, což podle místních neměl být vůbec žádný problém. Ten ovšem nastal ve chvíli, kdy jsme zjistili, že není s kým exkurzi domluvit; takže z projížďky sešlo.

Večer jsme měli hromadnou večeři, všech dvanáct Čechů kolem dvou dohromady sražených stolů, k příležitosti zítřejších devatenáctých narozenin Kuby Košvici. Nechyběly ani balónky a dort. U stolů se sedí ještě teď, vlastně už v noci.

Zítra start na 13 hodinu, vítr očekáváme slabý střední, k večeru by měl pravděpodobně polevovat a bohužel zřejmě zůstanou vlny z dneška, což nám zvyklým na suchozemské vody nebude zrovna po chuti. Ale popereme se s tím!

P.S. když jsem dneska koukal na výsledky rozjížděk z Třeboně, ani mě nemrzí, že jsem místo "mistrovství Světa" vyrazil na daleké mistrovství Evropy.:-D

Jirka, 30.7.

No, dluh už není takový, jaký byl včera. Vítr o síle od 7 m/s (táta maximálně naměřil 23 uzlů, takže necelých 12 m/s) a místy slunečno nám předvedlo Shetlandy ve světle, které jsme marně vyhlíželi od začátku našeho pobytu.

Dnes se podařilo pořídit i akční fotky, protože táta si domluvil místo na člunu. Nejvíc fotek zobrazuje převrácené lodě – bohužel i české –, protože člun to byl záchranný.

O poledni proběhl start první rozjížďky, v níž se teprve vytvořily větší vlny (ale víc jak jeden metr neměli, většina byla, hádám, okolo půl metru). Jezdilo se v přibližně stejném prostoru jako včera, akorát trochu víc na jih, takže jsme útes s vyhlídkou míjeli (nebo ho nezřídka objížděli) někde v polovině stoupačky. Většinou, vlastně vždycky vycházelo jet doprava a pak trefit moment, kdy otočit na levobok vstříc bójce.

Járovi se podařilo na první značku vystoupat nejrychleji a točil první. Vybral si však velký kopec smůly: tahal spinakr hned a postupně ho předjeli Gillard, Burge, Irové a Wade – ten předjel i nás, když jsme točili pátí. Dole jsme byli pět a šest. Na zbylé dva spinakry jsme měli dvakrát možnost Járu (tomu to dnes na tyto kurzy moc nejezdilo) předjet, ale ani jedné se nám nepovedlo využít. Takže páté a šesté místo platilo i v cíli. Brněnské posádky jsem moc nepozoroval, měl jsem dnes více důležitějších starostí. Ondra říkal, že se mu nedařilo startovat. Roman zase tvrdí, že s Hankou spíš bojovali o život, než závodili. V první byli osmnáct a dvacet tři.

Začátek druhé si teď moc nedokážu vybavit a Járu poblíž nemám. Startovalo se napodruhé, na černou. Byli jsme nahoře snad pět a sedm. Jára bojoval s místní posádkou, zatímco nám se podařilo obě lodě nadjet. V druhé stoupačce jsme se snažili udržet Járu za sebou, ale na pravobok nám to dnes vůbec nejezdilo – důvod neodhalen. Jestli si dobře vzpomínám, dojel nás, ale v závěru se nám na levobok podařilo poodskočit, což jsme podpořili ještě povedeným karuselem (které špička jezdila docela ostře k útesu a pak s dvěma halzami k bóji). Ještě nás trošku naladili Irové, kteří se před námi na závětrné převrátili, ale postavili to brzy a šanci nám nedali. My jsme si pátou pozici do cíle pohlídali. Jára byl hned za námi šestý. Ondra čtrnáct a Roman osmnáct.

Ve třetí byl start rovnou na černou a bylo všeobecné odvolání. Jestli se nemýlím, nikoho ale nevyhodili. Druhý pokus už se povedl – nám nijak výrazně. Na první značce to stačilo na osmé místo, Jára byl ob místo za námi desátý. Předjeli jsme ještě na prvním raumu čerstvé místní mistry a další místní loď, Jára taky udolal dvě lodě před sebou. Trápili jsme se potom zase na pravobok na stoupačce, až jsme nahoře byli o tři místa hůř. Obě shetlandské lodě před námi nehalzovali a jeli zaďák vpravo, my s Járou zamířili jako dnes vždy doleva. Podařilo se nám je předjet, ale pak jsme si my, nějakých padesát metrů od třetí bójky, vybrali svůj dnešní příděl smůly. Při halze se nám – nevím ani jak – zahákla závětrná otěž za ráhno. Všiml jsem si toho a chtěl ji shodit, takže jsem halzu úplně nedodělal, jenže v tu chvíli jsme padli do návětří, ze sedmého místa. Nedařilo se nám to rychle postavit, lodě nás míjeli. Najednou jsem zaslechl z nedalekého člunu zvuk píšťalky a rozeznal vlajku „S“. Rozjížďka byla zkrácena na bójce – proč, nikdo z nás neví. Takže jsme tam vlastně padli padesát metrů před cílem. Zatím nás to stálo ve výsledku jenom bod, protože se nám takhle počítá osmička. Ondra dojel sedmnáctý, akorát teď se mu počítá osmnáct, protože náhodou cílem projel v pořadí sedmnáctý Roman, který po koupačce v rozjížďce nepokračoval a zapisovat ho neměli – zítra to budou řešit.

Jára se nepříliš vydařeným dneškem posunul na průběžně páté místo, ztráta pět bodů na třetí. My jsme zůstali dva body za šestými Angličany, které bych si přál předjet, abych byl úplně spokojený. Ondra spadl na čtrnácté a Roman zůstal třiadvacátý.

Zítra nás čeká lay-day, dosud se nám podařilo díky třem rozjížďkám v posledních dvou dnech dodržet plán závodu. Zbývají tedy čtyři kusy na čtvrtek a pátek. Držte nám palce.

P.S. fotky na Facebooku zde.

Jirka, 29.7.

Potom, co jsme se vykopali z pelechů a pohlédli ven, moc jsme optimismem nehýřili. Ráno nebylo ani trochu větrné, o čemž jsme se přesvědčili po příchodu k lodím. Vytažen odklad na hodinu.

Co jsme měli možnost vidět, situace se po hodině nezlepšila. Ale přišel John a řekl nám, že v závodním prostoru už něco táhne ze směru, který pravila předpověď. Nato došlo ke stažení odkladu a žádnému dalšímu vlajkování, tudíž jsme se začali chystat na vodu.

Start byl ve 13 hodin, a co se síly větru týče, nic moc – asi tak 3 m/s. Jezdili jsme malinko víc na moři, než byl původně stanovený závodní prostor; jižní útes, kde je druhá z vyhlídek uváděných pořadateli, byl při jihozápadním větru téměř na pravé lay line a první značka mohla být vzdálena kolem dvou set metrů od jeho konce. Samozřejmě hrál útes svou roli a pravidelně chodily u něj a za ním změny zprava.

V první rozjížďce jsme malinko hodili kotvu na startu, nerozjeli se, a dali tím soupeřům náskok. Nad námi prosvištěl Jára a dobrý start se taky podařil Ondrovi. Většina pole vyrazila doprava vstříc útesu. Což pro nás nebylo špatné, protože jsme se nalevo mohli nadechnout čistého vánku a trochu jsme očekávali, že by mohl přijít vítr z moře (které jsme měli právě po levé straně). Nic výrazného nedorazilo, ale stačilo nám to, abychom se vyškrábali aspoň na jedenáctku. Výborně zahájil závod Jára, který byl nahoře třetí, a povedený start přetavili asi v osmé místo nahoře Ondra s Kájou. Raumy byly poměrně dlouhé, ale v tak slabém větru nebylo moc prostoru pro předjíždění. Pořadí dole zůstalo, myslím, velmi podobné. Jára v průběhu rozjížďky – nepamatuji si přesně kdy a kde – spadl na čtvrté, ale podařilo se mu zpátky vybojovat trojku; tak dorazil do cíle po dvou kolech, protože kvůli slabému větru byla rozjížďka zkrácena. Vyhráli mladí Irové, kteří ovládli mistrovství Shetland. Nám se podařilo na stoupačce předjet dvě lodě a na karusel ještě Ondru. V cíli jsme byli osmí, resp. devátí. Pro nás po otřesném startu dobrý výsledek, pro Ondru s Kájou top-ten výborný. Probojovat se do přednějších pozic, nebo se na nich udržet, se dnes příliš nedařilo Romanovi – v této dojezd dvacet dva.

Druhá rozjížďka – už ve středním větru – byla v začátku z našeho pohledu vydařenější než předešlá. Nahoře jsme byli, tuším, šestí, Jarda čtvrtý. Po halze na bójce se nám podařilo oběma předjet soupeře před sebou a my jsme, také díky Járovi, který ho „shodil“ níž, udolali ještě Wadeho. Takže dole tři a čtyři. Matně si vybavuji, že jsem při pohledu vzad viděl brněnské lodě někde u sebe asi kolem osmnáctého místa. Nahoře jsme se s Járou sešli na bóji, ale na zaďák nás zezadu lodě dojeli, hlavně Wade, který pronikl před nás. Dole jsme tedy byli poměrně blízko za sebou čtyři pět lodí. Já jsem po chvíli zvolil cestu na levé křídlo, kam před námi mířil pouze Tom Gillard. Zdálo se, že je tam o něco silnější vítr a také že přichází změna zleva. Bohužel nevydržela dlouho, převládlo pravo a útes. Gillard na druhém s náskokem před Járou to asi tolik nepocítil, zato my ano – posun o tři lodě dozadu. Trochu jsem se pojmenoval nelichotivými přízvisky. Nakonec se nám ještě podařilo utrženou ránu zmírnit, když jsme místní loď na spinakr předjeli podruhé v této rozjížďce. Jára dovezl další trojku, my sedmičku. Ondra čtrnáct, Roman jednadvacet. Vítězství si připsal s náskokem Burge.

Jeli jsme ještě třetí rozjížďku, která se nahrazovala za včerejšek (porce tří nás čeká také zítra). Start byl opakovaný – původní prý vyvezl Roman – a tak se předvedla stará známá černá. Vítr před startem párkrát přeskočil, ale v době startovního signálu vál ideálně pro nás, téměř na samém levém konci čáry – jasně nejlepší start. Obrátili jsme asi po dvaceti metrech a projeli většině pole (těm, kteří ještě neotočili) před špičkami. Ukázalo se, že start nebyl zcela rozhodující. Chvíli to dokonce vypadalo, že nahoře budeme sotva pátí. Nakonec ale přišla změna u útesu a točili jsme první značku druzí. Jára byl na své pro dnešek obvyklé trojce a za sebou vezl parťáka Wadeho. Povedlo se nám trochu odskočit, ale do druhé bóje nás stáhli na patnáct metrů. Dole jsme na ně měli tak dvacet, třicet.

Druhá stoupačka je kapitola, kterou jsem moc nepochopil. Snažili jsme se točit do změn, neodjíždět hloupě od soupeřů, ale stejně nás nehezky dotáhli, a nebýt závěrečného přistoupnutí doprava, těžko bychom točili na děleném druhém s Gillardem a Járou. Zaďák jsme s Járou a vedoucími Angličany jeli v poryvu hodně doprava, zatímco zbytek hazoval. Angličané nevydrželi a otočili k ostatním brzy, čímž se asi připravili o možná dvacetimetrový náskok. S Járou jsme doufali, že nás ke konci ostřejší kurz na bóji a případný poryv pošlou před celou skupinku. To se nepovedlo, scházel nějaký ten výraznější poryv. Dole točil bójku jeden velký balík sedmi lodí. Nejlíp si poradil Burge, který se prokličkoval ze sedmého na první, a to dovezl do cíle. Járovi se podařilo vrátit na svou oblíbenou třetí pozici. My jsme za sebou na spinakr udrželi Iry a zapsali pětku. Ondru prý na startu úplně zabrzdil Gillard, ale sami měli radost, že se jim podařilo v následných kolech prodrat vpřed, až na konečné třinácté místo. Roman si připsal dvacet čtyři bodů.

Jak lze vidět na průběžných výsledcích níže, Járovi s Kubou se dnešek opravdu vyvedl: s třemi trojkami jsou třetí. Báječně jezdili také Ondra s Kájou, kterým se podařilo vyšplhat na jedenácté místo. My se nacházíme v místech, která jsem před závodem zhruba odhadoval – sedmí. Roman je dvacet tři. Hanka říkala, že i když byli někdy trochu víc vpředu, zkazili spinakr, stoupačku, nebo nejlépe obojí a vrátili se zase do pozic začínajících dvojkou.

Po závodění jsme se v klubu najedli sendvičů a polívek. Já pak myslel, že si půjdu brzo lehnout, ale zase se mi nepovedlo zapsat jen ty nejdůležitější okamžiky, a vyústilo to v zatím nejdelší příspěvek. Pěkný.:-D

Zítra by mělo konečně foukat, Jára říkal, že z obdobného směru jako dneska, tak uvidíme. Shetlandy jsou nám zatím po jachtařské stránce dlužny.

P.S. fotky z rozjížděk fotil táta ze zmíněného útesu, proto nemohou být "akční" a mají pouze dokreslit atmosféru příspěvku.

Jirka, 28.7.

Dnes bez ježdění. Mlha se sice z velké části rozplynula, ale zato docela ustal vítr. Proto rozhodčí - když už měla většina závodníků zabaleno - vytáhli asi v 15:30 "N" nad "A" (z jakého důvodu "N", tomu nikdo z nás neporozuměl). Budeme doufat v lepší zítřky.

P.S. slíbili mi dnes večer Brňáci fotky, co mají na telefonech, tak bych potom něco vybral a nahrál.

Jirka, 27.7.

Mlha, mlha... a mlha. Pauza na oběd do 3 hodin, v klubu připravený losos s mušlemi, který měl být až po ježdění. Předpokládaný start už jen jediné dnešní rozjížďky ve 4 - tak uvidíme.

Jirka, 27.7.

Jak jsem zmínil, na zahájení jsme šli do místní radnice. Byli jsme v nádherné hale, která měla jediný problém – nestíhalo se tam větrat. Otevřít samotné mistrovství přišli místní vikingové ve zbroji. Bylo k mání spousta jídla i pití; tolik, že jsme si i odnášeli domů, aby to nemuseli vyhodit, a měli snídani.

Dnes tu od rána panuje stará známá mlha, i když poslední dobou se docela rozlezla. Měli by nás čekat dvě rozjížďky, uvidíme, jak to dopadne s větrem – zatím ho moc není.

Jirka, 27.7.

Ještě ke včerejšku, zapomněl jsem zmínit, že se mlha nikdy docela neroztrhala, ale pořád oblézala okolo. Asi i kvůli ní (protože byla první značka sotva vidět) byla druhá rozjížďka zkrácená. Jestliže se v závodním prostoru předvčírem mlha vyráběla, tak včera tam naopak uprostřed ní bylo oko. Zážitek, kterého se vám na českých vodách nedostane.

K dnešku snad jen v krátkosti. Ráno dorazila poslední část výpravy v podobě dvou brněnských posádek: Romana s Hankou a Ondry s Kájou. Dovezli pro brněnský tým (do kterého mě nějakým způsobem započetli) krásné pletené čepice jako sponzorský dar od neslyšící paní Ivety Melichar z Rosic u Brna (podrobnosti o čepicích šŠš na www.fler.cz/isidora). Proběhlo měření, které jsme absolvovali kolem poledního a taky jsme se – potom co nás nechali vyplnit dvoustránkový dotazník – zaregistrovali. Jára s Kubou jako jediní vyrazili provětrat plachty; „aby dva dny neseděli na břehu“, protože na zítra není příznivá předpověď.

Dnes se opět udělalo teplo, na sluníčku dokonce až na krátké nohavice (i pro nás žijící více na jihu, jinak pro zdejší je to v dnešních dnech zcela běžná praxe). Kompletní doprovod vyrazil dopoledne na výlet do Sumburghu na úplném jihu Mainlandu a vrátil se před chvílí – pozdě odpoledne.

Od sedmi místního času máme zahájení na radnici na kopci asi dvě stě metrů od hostelu (můžete ji vidět na prosluněné fotce z předvčerejška, stojí před ní jakýsi památník).

Jirka, 26.7.

I když to ráno nevypadalo, nakonec jsme se dneska přece jen svezli. Ráno bylo opět mlhavo. Po zkušenosti z předešlých dnů se na briefing nikdo nehnal. U lodí potom panovalo bezvětří a tak šlo nahoru AP.

Mlha se přelévala sem a tam a vítr nijak výrazně nezesílil. Přesto jsme viděli vyplouvat čluny s bójemi a zanedlouho byl odklad stažený. Nejdřív jsme koukali, jestli to myslí vážně nebo jestli nevytáhnou úplný konec. Mysleli to vážně. Takže jsme nastrojili sebe a lodě a poprvé na Shetlandech vypluli.

První dojmy byly rozpačité, žádné pěkné svezení z toho nekoukalo. Postupem času a po příjezdu do závodního prostoru však větru přibývalo, a nám tak bylo umožněno za větru proměnlivého ve směru i síle odjet ve čtyřech rozjížďkách poměrně důstojné mistrovství Shetland.

Začínalo se při čistě severním větru. V prvním kole jsme se nahoře sešli s Járou (a Kubou, ale pro ukrácení budu psát pouze Jára) na prvních dvou placech, my návětrní a lehce vzadu; ale trochu nekolegiálně jsme Járu donutili k halze, protože nemohl dostoupat (kvůli proudu, kterého jsem si já za celý den nevšiml:-)) a obratem by se nevešel. Nakonec jsme museli točit i my, bóji jsme přesto míjeli první. Směle jsem zamířil vstříc druhé značce, abych pak byl pohledem za sebe vyveden z omylu – jedeme přece dolů! (Hlavně, že jsem se před startem koukal na vlajky, jakou dráhu pojedeme – karusel, trojúhelník, karusel). Malinko nepochopitelná halza soupeřů od poryvu nám poskytla náskok, který jsme na další stoupačce dokázali ztratit, ale cíl se nám přeci jen povedlo protnout prvním. Jára třetí: mezi nás se vměstnali Irové, pro které to byl v celkovém součtu jediný výsledek jiný než jedna.

Druhou rozjížďku (trať přestavěna mírně doprava) jsme si v prvním kole s Járou zpestřili povedeným výletem vlevo, po němž byl Jára v polovině pole a my třetí od konce (bylo nás snad třináct nebo patnáct). Pole bylo od první bójky natažené, takže moc prostoru pro předjíždění nebylo. Přesto se Jára prodral do cíle po zkrácení o kolo (podobně jako u zbylých dvou kusů) na třetím místě, nám se „povedlo“ šesté.

NEpoučen z předchozích nezdarů jsem i v třetí rozjížďce (výrazně posunuta trať doprava) vybral v první stoupačce levé křídlo. Zase nic. Jára to pral hned od startu vpravo a na jedničce byl první. Bohužel místo neudržel a dojel za Irčanem. My jsme se i ve druhé stoupačce trochu neplánovaně octili vlevo – ani teď to nevyšlo, a co jsme předjeli na spinakr, nás vzalo zpátky. Krásná sedmička.

Před poslední (opět mírně posunutou vpravo, bóje už byla skoro na východě) měli Irové své víceméně jisté. Jára to nesměl výrazně pokazit, aby udržel dvojku. My jsme museli alespoň o dvě místa předjet velice dobře jedoucí domácí matadory, pokud jsme chtěli na bednu. Zkusili jsme Járovu taktiku hnát se doprava. V půlce stoupačky to nevypadalo zle, spíš velmi dobře, ale pak přišel nějaký vítr zleva (kupodivu když jsme tam nebyli:-D) a nahoře z toho byla trojka. Pak nás ještě udolal Jára, zatímco jsme se prali s Irkami, které byly nahoře těsně za námi. Domácím „staříkům“ se druhá stoupačka nevydařila, takže nám bohatě stačilo čtvrté místo. Jára dojel o jedno před námi.

Takže vyhráli Irové s 2, 1, 1, 1. Druhý Jára: 3, 3, 2, 3. Třetí my po 1, 6, 7, 4.

V osm mělo v klubu proběhnout vyhlášení, ale jak je zde zřejmě zvykem, proběhlo asi o tři čtvrtě hodiny později. Pak následovala hudba, která tady v podání různých interpretů bude po každém dni ME.

P.S. fotky snad nahraju někdy v průběhu zítřka.

Jirka, 25.7.

Odvolávám, co jsem napsal v poslední větě: v klubu jsme nakonec byli. Sice byste budovu podle zastrčeného vchodu odhadovali spíše na nevěstinec, než jachtklub, ale cedule Lerwick Boating Club mluví zřejmě. Vevnitř je to o poznání lepší. V přízemí bar s výhledem na molo a průliv mezi ostrovy Mainland (na tom jsme) a Bressay. „Můj“ Kuba říkal, že v patře je další společenská místnost, podobně velká. Shlédli jsme tam zahájení Her Commonwealthu a pak šli spinkat.

V deset jsme už byli u lodí, ale žádný briefing se nekonal až do 10:45. Mediální hvězda pan prezident Kuba mezitím dával rozhovor pro místní rádio, možná BBC; prý to byly otázky takového typu, na které se odpovídá „tak určitě“. Protože nefoukalo a bylo mlhavo, sdělil nám hlavní rozhodčí – o kterém někdo prohlásil, že vypadá jako „postarší Gimli“ –, že bude vyvěšeno AP. A bylo.

Chvíli to vypadalo, že se mlha roztrhá a snad i bude foukat na závodění. Ale pak přišla další várka a naději zatím vyhasly. Toho naše výprava využila – zatímco jsem byl na hostelu pro věci, co jsem zapomněl – a domluvila si prohlídku lodě, která kotvila u mola vybíhajícího od plata s loděmi. 140 let stará rybářská Johanna se dvěma stěžni, domovským přístavem na Faerských ostrovech.

Vernerovi s Kubou a já jsme si dopřáli oběd na hostelu a pak jsme přibalili Kubu Košvicu a šli si ukrátit čekání na vyhlídku Knab. Ani jsme tam nedošli, protože viditelnost byla tak na sto metrů. Jára říkal, že uprostřed zátoky je hrnec, z nějž se mlha line. „Hrnečku dost“ ovšem nepomohlo. Vítr však foukal asi 4 m/s. Chvíli jsme poseděli pod místním hřbitovem a vtom Járovi volá táta, že dneska už se závodit nebude. To byly zrovna dvě hodiny. Krapet jsme se nad tímto rozhodnutím podivili, ale tady nutno podotknout, že měli rozhodčí buď štěstí, nebo mají opravdu bohaté zkušenosti s místními podmínkami a dokážou je správně vyhodnotit, protože mlha se natrvalo neroztrhala a vítr brzy zhynul.

Tak jsme vyrazili do Shetlandského muzea tady v Lerwicku a pak se okružní cestou přes druhý místní obchoďák vrátili na hostel. Já jsem si šel potom na chvíli zdřímnout, Košvicovi bez Kuby vyrazili na kola a druhý pokoj ještě podnikl procházku do pevnosti Fort Charlotte nad přístavem a pak znovu na Knab.

Zítra start v 11:00, maximálně 4 rozjížďky, takže bez škrtačky. Uvidíme, co si na nás Shetlandy vymyslí.

P.S. Máme tady takovou „hru“. Mezi hostelem a loděmi stojí kopec, takže chodíme nahoru a dolu. Hra spočívá v tom projít všechny úzké uličky, které vedou z kopce k lodím. Myslím, že už máme většinu, nebo aspoň já, ale některé objevit nebude snadné.

Jirka, 24.7.

První noc na Shetlandech. No, představoval jsem si ji o něco delší po zoufalství na trajektu. V sedm totiž vstávali František s Kubou, k nimž se ještě přidal táta z druhého pokoje, a vyrazili do přístavu pro trojici Jára, Irča, Kuba, která měla za půl hodiny připlout z Aberdeenu. Šťastně je dovezli do našeho hostelu, který bude ubytovávat celou českou výpravu.

Mysleli jsme si, že trajekt přiveze i lodě, ale informace, které Kuba (teď už budu muset začít rozlišovat který) včera obdržel od Johna Mansona, závodníka a jednoho z organizátorů, byly kusé a (pravděpodobněji) mylně pochopené a vyložené. Lodě měli přijet nákladní lodí až ve 13 hodin. Setkání před zdejším mistrovstvím, které se jede čtvrtek – pátek, nebylo dnes v 11, kdy jsme na něj marně čekali, ale proběhne zítra v 10. Čekání na lodě jsme vyplnili výletem do Tesca.

Po 13. hodině jsme se stavili do přístavu pro vlek s loděmi a převezli ho na parkoviště nedaleko dřevěného mola, běžně přístupného z ulice, které funguje jako stání pro lodě. Složili jsme svoje šífy, Balls to the Wall a Nanosekundu, které, aniž by nad tím byl někdo při nakládání přemýšlel, byly příhodně na vleku ve spodním patře. Pak jsme loďky převezli a ostrojili.

Kuba N. s Františkem odjeli za dotyčným Johnem někam uložit vlek, protože na parkovišti zůstat nemohl. Byly pryč snad víc jak 20 minut, a nakonec to dopadlo tak, že jsme vlek i se čtyřmi loděmi tlačili na jiné, malé parkoviště před klubem, který stojí v uličce vzdálen pouhých 150 metrů od mola.

John nás také zval do klubu, ať posedíme, ale dnes se tam nic dít nebude, takže jeho pohostinnosti asi využijeme v pozdějších dnech.

P.S. do galerie jsem nahrál taky pár fotek z vnitřku hostelu, abyste nám mohli závidět.:-p

Jirka, 23.7.

Máme za sebou další tři dny a dvě noci. Hodně se toho událo a my jsme se ocitli ve finální destinaci. Ale hezky popořadě. Převážnou část neděle jsme strávili přejížděním Anglie, až jsme dorazili k Edinburghu. Na jeho západě, v marině Port Edgar v South Queensfery, pod vysokým a dlouhým mostem, jehož překonání nás čekalo nazítří, jsme zaparkovali vlek, což se podařilo vyjednat přes Petera Haye, předešlého majitele naší lodě. Následně jsme v Edinburghu hledali hostel, kde jsme měli rezervačku na nocleh. Název "Containers Hostel" neklamal: před velkým Ocean Terminalem a na dohled přístavu stál na plácku hlouček přepravních kontejnerů – naše ubytování. Ale stěžovat si nemůžeme, cena byla příznivá a svému účelu to bohatě postačilo.

Ještě tentýž večer jsme navštívili ve skotském hlavním městě centrum a vyhlídky nad ním, zatímco druhý den nás čekala prohlídka hradu. Podrobnostmi vás zatěžovat nebudu a všem návštěvu Edinburghu vřele doporučím, je plný věcí, které stojí za vidění. Ale prozradím vám, že jsme zde narazili na jakéhosi Víťu, který nás obsluhoval při ranním kafi a čaji v Patisserie Valerie nedaleko Královské míle. Ukázal se být z Česka a při debatě na rozloučenou jsme z něj dostali, že měl v mládí co do činění s těrlickým jachtklubem a zná tamní Fireballisty.

Výstřel z děla hodinu po poledni na Edinburghském hradě odstartoval další etapu našeho putování. Vyzvedli jsme lodě a zamířili do Aberdeenu na trajekt na Shetlandy. Lodě jsme nechali na parkovišti v areálu dopravní společnosti a dorazí zítra nákladní lodí. Po osobní prohlídce jsme byli vpuštěni k nalodění.

Na plavbu trajektem nebudu vzpomínat nejlépe. Ne že by se dostavila mořská nemoc, to nikoli – moře bylo po celou dvanáctihodinovou plavbu klidné. Ale problém byl, že se jelo na noc, a my neměli kajuty, resp. hlavně postele. Na polohovacích sedadlech se vůbec nedalo spát a na pohovkách byly kovové zábrany. Nejlepší volbou teda byla zem. Akorát bez spacáku, polštáře nebo deky to bylo pouze nejmenší zlo. Zkoušel jsem se vejít i na pohovku, ale nešlo to. Naspal jsem za celou plavbu nanejvýš tři a půl hodiny a ostatní na tom byli podobně.

Krátce po půl osmé ráno zdejšího času jsme vyjeli na shetlandskou pevninu v Lerwicku. Vítalo nás přívětivé počasí. V hostelu jsme se mohli nahlásit až od devíti, takže jsme zastavili v Tescu, kde jsme pořídili potřebné redukce do místních zásuvek. Mimochodem v tomto obchodě nás zastihla největší zima, jakou jsme zatím na Shetlandech okusili. Další naše cesta vedla k vyhlídce na jižním cípu Lerwicku „The Knab“, odkud bude závodní plocha jako na dlani. Tam se nám v brzkých dopoledních hodinách představilo sluníčko a my jsme seděli v krátkých rukávech a nemohli se nabažit nádherného výhledu na ostrovy a moře.

Hostel – to je paráda. Nic víc jsme si za £15 na hlavu za noc nemohli přát. Společenské místnosti, plně vybavená kuchyně, jídelna, u lodí a v klubu za pět minut přes kopeček. Blahopřeju, Ondro, vybral jsi špičkově.

Po zkulturnění jsme se vypravili na opačný břeh hlavního ostrova do městečka Scalloway, kde jsme navštívili muzeum a přilehlý hrádek a poklábosili s milým pánem za pokladnou. Poradil nám vyhlídkovou cestu na severozápad, na níž jsme se vydali a užívali si pohledů na další míle místní svěží zelené krajiny bez stromů. Já už ke konci moc ne, protože mě dohonil spánkový deficit z noci na trajektu.

K večeru Kuba od místních získal instrukce, kde si vyzvednout vlek a kam ho zavézt po složení lodí. Spolu s ním trajektem zítra ráno dorazí Jarda s Irčou a Kuba Nápravník. To už budeme většina výpravy.

Teď tu panuje zvláštní kombinace mlhy a větru, ale to už je pouze za oknem a tím si první, pozitivní dojem z Shetland kazit nebudu.

P.S. konečně mám prostor nahrát fotky. Najdete je v albu Shetlandský deník.

Jirka 22.7.

Tak jsme na cestě. A už se neobešla bez komplikací. Když jsme ráno nakládali Járovi a Kubovi věci v Rudné, zjistili jsme, že se špatně otáčí pravé kolo vleku. František říkal, že se pravděpodobně nevrací lanko v bovdenu. To se ukázalo jako pravda, když se nám konečně podařilo v Plzni sehnat servis. Ochotný pán se nám věnoval přes dvě hodiny, za což mu byla odměnou lahev slivovice, která měla původně doputovat až na sever.

Toto zdržení ale značně pozměnilo naše plány, museli jsme změnit rezervaci z trajektu v 11 večer na následující – v 6 ráno. Ještě jsme zvažovali možnost pokusit se stihnout původní trajekt, zřejmě by nám však těsně odplul. Proto jsme na samém západě Německa přistoupili na improvizovaný plán, abychom si ukrátili čekání do rána, a navštívili místo posledního odpočinku císaře Karla Velikého Cáchy. Neprohloupili jsme. Sice by nás bývali zavřeli na parkovišti u marketu, kdyby nám laskavý domorodec nesdělil, že se v 9 zavírá brána, a středověké centrum města bylo i v postupující večer rozpálené a dusné, nicméně jeho návštěva zato stála!

O půlnoci jsme vyrazili směr Calais a před 6. hodinou se nalodili. Teď se plavíme vstříc Doveru a ostrovům.

Jirka, 20.7.

V sobotu brzy ráno vyrážíme na dlouhou pouť vstříc studenému severu. Nejprve předvoj s loděmi, který se nějaký den zdrží v Edinburghu, než dorazí do cílové lokace Lerwicku na Shetlandských ostrovech, což by mělo být v úterý. Ve středu a v pátek se k nám přidají dvě další skupinky – celkem nás budou čtyři posádky plus doprovod.

Řekl jsem si, že se vám pokusím přiblížit, jak se tam věci vyvíjí a jak se máme. Proto se budu snažit, jak to půjde, vám podávat zprávy tak, že budu tento článek aktualizovat. Uvidíme, co z toho nakonec vznikne.

Jirka, 18.7.

ODKAZY
Info k závodu na Fireball International – zde
Facebook Shetland Fireball Association – zde
Facebook 2014 Fireball European Championships – zde
Album Shetlandský deník – zde